11. 1. 2012

La Solitudine Dei Numeri Primi



Nedávno jsem zaspal, což u mě není poslední dobou nic neobvyklého. Jelikož nejsem z těch, kteří se dokážou vyhrabat z postele během 7 vteřin, usoudil jsem, že snažit se dostat do školy už nebude mít význam. Tak jsem si přispal. Abych doma úplně nezetlel, vyrazil jsem do centra. Klasicky jsem si dojel čtrnáctkou ke Světozoru, kde jsem zjistil, že hrají naposledy Osamělost prvočísel. Ten film jsem chtěl vidět od té doby, co jsem viděl poprvé trailer. V peněžence posledních 120 korun, nebylo co řešit. Dokonce jsem i překousnul fakt, že strávím dvě hodiny v tureckém sedu, protože malý sál je dimenzován pro rodinné příslušníky Atky Janouškové.

Jestli existuje žebříček top-looser filmů, tak Prvočísla budou minimálně v první pětce. Po dlouhé době můžu říct, že jsem odcházel z kina opět vyčerpán po "diváckém výkonu". Ve filmu se prolínají 3 časové roviny, které se střídají dost nahodile, pro někoho to může být docela náročné. Postupem času se vám ale děj dostává víc a víc pod kůži.

Zvláštní je, že se ve filmu moc nemluví. Poměrně dost často se kamera věnuje detailním záběrům, střídá se dost psychedelická hudba se stokrát ohranými "hity", které ale k těm scénám sedí.

Navíc jsem zjistil, že italština je poměrně zvláštní jazyk, kdy postava musí vést půlhodinový monolog, aby to nakonec ve výsledku někdo přeložil jako "ano".

Vzhledem k tomu, že to není a ani nebude nikdy "masovka", za 39,- v trafice si film nekoupíte. Tudíž nezbývá než vám povolit se poohlédnout po méně legálních zdrojích, stáhnout titulky a podívat se. Stojí to za to.

1 komentář:

  1. Ondří, koukej chodit do školy! :D
    Jinak, film vypadá zajímavě a líbí se mi tvůj styl psaní... ovšem kino u mě nehrozí, takže hooolt budu taky jednou trochu protizákonná. :))
    P.

    OdpovědětVymazat